Ráno jsem měl záchvat špatné nálady a stoupání do 4 tisíc metrů tomu příliš nepomohlo. Ačkoliv po včerejšku šlo o převýšení jen 500m, stejně to bylo úmorné. Podobně úmorný byl pak i sestup do Skyin Ling.

Noc v údolí jsme částečně probděli kvůli sněžným leopardům (zvuky, kter vydává stan a potok zní v noci dost hrozivě). Později jsme se dozvěděli, že místní děti jim říkají "cheetah" a jejich obrázky nás vyděsili ještě více než zvuky našeho stanu. Každopádně ráno jsme si k snídani udělali radost škubánkami a pustili se do krátkého ale strmého stoupání.

Ve středu jsme kvůli sluníčku chtěli ráno vyrazit brzo, ale v půl osmé se nám nechtělo vstávat a v osm zase byla připravená snídaně (původně jsme chtěli snídat v sedle) — chapati, slané máslo, marmeláda a "black tea" (sladký instantní zelený masala čaj). Takže z brzkého odchodu nakonec nebylo nic. Alespoň jsme se ještě dověděli, že do Saspolu jezdí autobus z Lehu i v zimě a že v Samdo jsou jen dva baráčky: v jednom bydlí náš pan domácí a ve druhém jeho bratr. Po snídani jsme zaplatili (cena trojnásobná než v Lehu nás trochu překvapila) a vyrazili.

V úterý ráno jsme se rozloučlili s restauratéry a společně s Tomem a Adamem vyrazili směr Saspol. Tom s Adamem nám slíbili pomoc s batohama, takže jsme ani nemuseli vstávat tak strašně brzo na autobus. Po cestě jsme ještě v Alchi minuli místní školu.