For basic code-signing on Azure, their secret files is very easy to use and described in many places. Unfortunately, when you want to sign with EV certificates, secret files won’t work and one must use the Azure Key Vault. This makes the process much more complicated. In this blog post, meant mainly as a memory dump to which I can return later when I forget everything, I will describe how we finally managed to do this.

As part of streamlining our infrastructure at Nexus, we have started a project to move our Jenkins builds to Azure pipelines. In this post I will describe how we overcame the main obstacle we encountered — the pipelines are very hard to debug — in the hope that it might be more generally useful.

Recently I embarked on a project to extract external dependencies of Personal Desktop and build them in a separate job in Azure providing the results as artifacts to the main job which builds Personal Desktop. I took this as an opportunity to rethink how we use external libraries in PD and started with some research. This blogpost describes what I found.

During my vacation this year I spent some time writing a web-based latex editor. I chose Python for the serverside and Javascript on the client but soon got fed up with Javascript. I eventually stumbled upon Brython and tried to integrate it with the Angular JS library. After hitting a wall several times and spending unproductive hours trying to figure out what is wrong I decided that it might be easier to write an angular clone in Python rather than trying to shoehorn the Javascript library into working well with Brython. Thus was born the Circular library. This blog post explains how I go about testing the library.

Ráno jsem měl záchvat špatné nálady a stoupání do 4 tisíc metrů tomu příliš nepomohlo. Ačkoliv po včerejšku šlo o převýšení jen 500m, stejně to bylo úmorné. Podobně úmorný byl pak i sestup do Skyin Ling.

Noc v údolí jsme částečně probděli kvůli sněžným leopardům (zvuky, kter vydává stan a potok zní v noci dost hrozivě). Později jsme se dozvěděli, že místní děti jim říkají "cheetah" a jejich obrázky nás vyděsili ještě více než zvuky našeho stanu. Každopádně ráno jsme si k snídani udělali radost škubánkami a pustili se do krátkého ale strmého stoupání.

Ve středu jsme kvůli sluníčku chtěli ráno vyrazit brzo, ale v půl osmé se nám nechtělo vstávat a v osm zase byla připravená snídaně (původně jsme chtěli snídat v sedle) — chapati, slané máslo, marmeláda a "black tea" (sladký instantní zelený masala čaj). Takže z brzkého odchodu nakonec nebylo nic. Alespoň jsme se ještě dověděli, že do Saspolu jezdí autobus z Lehu i v zimě a že v Samdo jsou jen dva baráčky: v jednom bydlí náš pan domácí a ve druhém jeho bratr. Po snídani jsme zaplatili (cena trojnásobná než v Lehu nás trochu překvapila) a vyrazili.

V úterý ráno jsme se rozloučlili s restauratéry a společně s Tomem a Adamem vyrazili směr Saspol. Tom s Adamem nám slíbili pomoc s batohama, takže jsme ani nemuseli vstávat tak strašně brzo na autobus. Po cestě jsme ještě v Alchi minuli místní školu.

Hura. Dosel mi fotak. Vysledky meho nadseni lze shlednout zde. Take bylo dalsi "Free Food", tentokrat poradane pro graduujici studenty. A dostali jsme na pamatku skleneny "mug" se znakem univerzity. To je od nich hezke, ze se o nas takhle staraji. Pak jsem byl taky v bance se zeptat, kolik by stal prevod penez do evropy. Zjistil jsem, ze dostat penize do evropy je tak ctyrikrat levnejsi, nez dostat cloveka tam a zase zpet. Tedy vlastne jen dvakrat levnejsi. Hruza. V minulem tydnu se nam spolecnymi silami nas, nasich rodicu a nasich skolitelu podarilo podat prihlasku na doktorandske studium. Tak snad nas alespon pusti k prijimackam.