Ctvrtek, 15. zari

2005-09-15 00:00:00 USA

Tak se zase dostavam k tomu, sem neco napsat. Z toho, ze se intervaly mezi mymi zapisy prodluzuji, by se snad dalo usoudit, ze se tady nic moc noveho nedeje, tedy ze uz jsem si zvykl. A to je dobra zprava :-). Telefon nam jeste nefunguje - nemame totiz funkcni pristroj, ale snad ho brzy poridime. Hurikan nicici pobrezi Severni Karoliny k nam snad nedojde (jsme 300 Km) od pobrezi...

Diplomka mi zatim stoji. Bavil jsem se o ni s Vaughanem a ten mi poradil opustit dosavadni tema a dal mi clanek od Archangelskeho. Tak se jim prodiram a upadam do depresi (ten clanek se skoro neda cist, naproste triviality jsou tam dopodrobna dokazovane a netrivialni veci jsou okomentovane: obvious). Vyhoda toho je, ze to je pole neorane, takze by tam mohly byt nejake jednoduche problemy, ktere vsak zatim nikdo neresil. Z podobne optimistickych zprav: Davidovi prestala fungovat platebni karta (a banka na jeho e-mailove dotazy kasle...), ja mam na ucte 10 dolaru a vyplata ma prijit az za dva tydny... No hlady neumreme, v obchodech se da platit ceskou kartou. V sobotu nas Vaughan slibil vzit do mistni ZOO. Konecne se do ZOO podivam bez toho, abych mel na starosti bandu deti, ktery musim furt hlidat :-). Docetl jsem Rakovinu od Solzenicina a v diskuzi s Davidem jsem zjistil, proc mi spousta knizek prijde depresivnich: mam nejaky nevysvetlitelny pocit, ze vsechno musi vzdy nakonec dobre dopadnout a odmitam si pripustit, ze svet tak nefunguje :-) Vcera tady studenti psali pisemku, pricemz to byl multiple choice test. Vinou nejake nestastne chyby v jedne z tech pisemek nebyla ani jedna z moznosti spravne. A chudak profesorka to zjistila az asi po dvaceti minutach (ze sedesati, ktere na pisemku meli)... Hmm, ale uz musim bezet doucovat. Tak snad zase nekdy jindy.